Vše, co jsme si nikdy neřekli

“Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, ale každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.”

Tolstého citát popisuje úspěšnou prvotinu Celeste Ng až příliš dobře. Ng, americká autorka s čínský původem, nám předkládá pohled do jedné takové nešťastné rodiny. Ostatně to je čtenářovi jasné už od první věty: “Lydia je mrtvá.” Když ale budete číst dál, pochopíte, že celá rodina byla nešťastná už dávno před tou smrtí – jen si to nikdy neřekli…

Kniha není příliš obsáhlá, co se týče postav. Autorka se soustřeďuje především na pět členů Leeovy rodiny. Malý počet postav se jí však rozhodně vyplatí – každá z postav má dostatek prostoru k vykreslení charakteru, což Celeste Ng zvládá na jedničku. Leeovi jsou tak lidští, tak opravdoví, že je nelze vnímat pouze jako postavy z knížky, ale jako skutečné lidi. Přesto ale mezi nimi a čtenářem nedojde k úplnému vcítění, a to díky skvěle zpracované er-formě, která nám poskytuje pohled z dálky, odněkud z mrazivé výšky…

“Jak to začalo? Tak jako všechno – u matek a otců…”

Matkou je Marilyn, jejíž snem vždy bylo stát se lékařkou. Zdůrazním ještě, že příběh je zasazen do sedmdesátých let minulého století, takže v padesátých letech, kdy byla Marilyn mladá, nebylo běžné, aby ženy byly lékařkami. Od Marilyn se očekávalo, že má být dobrou kuchařkou, hospodyní, manželkou, ona se ale zoufale snažila odlišit. Bohužel se jí to nikdy nepovedlo. Na druhé straně je její manžel James, vysokoškolský učitel s čínskými kořeny, který se stejně zoufale snažil zapadnout, což se mu také nikdy nepovedlo. A v jádru toho všeho visí Lydia – milované prostřední dítě, do kterého se oba rodiče snaží vtisknout své nesplněné ambice a cíle. Není se čemu divit, že dívka, která se celý život tak snaží zavděčit oběma rodičům, že ani nemá čas zjistit, co vlastně sama chce, jednoho dne prostě praskne…

Důležitou roli zde hrají i další dvě děti. Nejstarší Nathan, který nesnáší, jak ho rodiče přehlížejí, jak upřednostňují Lydii, a nejmenší Hannah, která je zvyklá na to, že si ji nikdo nevšímá, stane se mistryní ve schovávání a pozorování, díky čemuž spatří všechny věci mnohem dřív než ostatní a je na svůj věk velice vyspělá. Můžeme zde vidět, že příliš mnoho lásky škodí stejně jako její nedostatek.

Příběh nám retrospektivně popisuje, co všechno vedlo k utopení mladé dívky v jezeře, všechny příčiny, které k tomu přispěly, i jak se to stalo. Jako čtenáři dostáváme odpovědi, kterých se Leeovi nikdy nedočkají. Celeste Ng často skáče v čase i mezi postavami, dělá to ale tak dobře, že se čtenář neztratí, ani nebude zmatený.

Nejsem si jistá, co bych mohla knize vytknout. Oceňuji ale především tu smutnou pravdivost, s kterou nám Ng představuje osud jedné rodiny. Mimo rodinné problémy se zabývá i genderovými a rasovými problémy minulého století, což knize přidává na vážnosti i skutečnosti. Možná tohle všechno dohromady dělá z knihy Vše, co jsme si nikdy neřekli, to nejlepší, co jsem zatím letos četla. Má v sobě upřímnost, která čtenáře zasáhne.

Mimo tuto knížku vyšla v nakladatelství Odeon i druhé autorčino dílo – Ohníčky kam se podíváš, které se už teď nemohu dočkat. Celeste Ng je bezpochyby jedna z těch mála spisovatelek, u kterých si fakt řeknu: “Jednou bych chtěla taky psát tak dobře.” Takže mi ani Ohníčky nemohou uniknout, jak by řekla Hazel, četla bych i její nákupní seznam. (Jen co to trochu rozdýchám…)

 

 

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *